Nothaft z Weissnesteinu
je název starého bavorského ministeriálního rodu, který je významně spjatý se západními Čechami. Jméno Nothaft (středohornoněmecky nôthaft) znamená chudý, nuzný, tudíž jméno, které nejspíš ukazuje na původ. Protože ministeriálové pocházeli z nesvobodného obyvatelstva, vzešel rod pravděpodobně z nuzných poměrů. Předpokládá se, že Nothaftové přišli na Chebsko z hradu Pottenstein a za prvního doloženého Nothafta na Chebsku je uváděn Adalbertus de Egre, který v roce 1163 sloužil v posádce chebského hradu.
Rozdělil se do dvou větví Nothaft z Weissnsteinu a Nothaft z Wernbergu.
Ve 14. století založili příslušníci rodu město Sokolov.
V roce 1224 se poprvé rod připomíná v přídomku „Geroldi de Wiltstein“. Albrecht Nothaft, používá predikát „de wilstein“ od roku 1225. Nothaftové postupně osídlují a kolonizují široké okolí hradu. Jejich statky se rozkládaly od Vojtanova na západě po Soos a Povodí na východě, od Olesné na severu až po Cheb na jihu. Ve 2. polovině 13. století se jejich majetky rozšířily o dědictví po významných chebských rodech. Koncem 13. století dědí Engelhard Nothaft z Wildsteina část majetku Hohenbergů a Liebensteinů. Z mnoha listin vyplývá, že se příslušníci rodu pravidelně objevují v okolí panovníka. Je možné, že se zúčastnili křížové výpravy s Fridrichem I. Barbarossou. V průběhu 13. století pronikli za hranice historického Chebska do Čech, kde kolonizovali rozsáhlou oblast okolo dnešního Sokolova.
O jejich příchodu zdroje mlčí a tak se vytvářejí hypotézy. Jednou z možností je, že se do oblasti dostali v období 1182-1193, tedy v době, kdy Sedlecko ovládal Fridrich I. Barbarossa. Je však možné, že panství získal Albrecht Nothaft před rokem 1279 od českého krále Přemysla Otakara II,.nebo od Václava I.za prokázané služby, nejspíš vojenské. V 2. polovině 13. století založili Nothaftové hrad Falkenau, dnešní Sokolov Prvním známý příslušníkem, který používal přídomek „z Falknova“ („de Valkenawe“) byl Albertus Nothaft. Zhruba během 30 let proběhla postupná kolonizace a ovládnutí českého prostoru v údolí Ohře mezi Loktem a Kynšperkem nad Ohří a značného území ve Slavkovském lese. Zde Nothaftové dokonce těžili cín. K jejich statkům patřilo mnoho vsí a lesů a jejich léna místy hraničila se statky leuchtenberků. Provázanost leuchtenberských a nothaftských lén ukazuje na současně probíhající kolonizaci a na současné získaní statků v oblasti. V 90. letech 13. století Engelhard Nothaft z Wildsteina se svými syny postupně rozprodal a rozdal svůj majetek v oblasti historického Chebska a před rokem 1298 přesídlil na hrad Wernberg, který nejspíš získal jako věno své ženy Adelheid. Následoval rychlý odchod z Chebska, i když přídomek z Wildsteina používali někteří členové rodu až do 30. let 14. století. Jednotlivé větve rodu sídlily po celém Dolním Bavorsku, do dějin Chebska již nikdy nezasáhly. Po odchodu wildsteinské větve Nothaftů se do popředí dostali Nothaftové z Falknova, kteří během následujících desetiletí stáli v čele boje chebské šlechty proti vzrůstající moci města Chebu a proti české vládě v zemi. V roce 1310 potvrdil císař Jindřich VII. Lucemburský Albrechtovi Nothaftovi z Falknova dědičné právo na úřad chebského lesmistra. Z Falknova odešli před rokem 1339, podle lenní knihy z téhož roku jim náleželo velké panství zahrnující okolo 100 míst mezi Kynšperkem nad Ohří a Loktem a západně a jižně od Chebu. Na falknovsku však až do 15. století držela část majetků větev Nothaftů z Weissensteinu. Rozsah jejich majetků se však neustále zmenšoval. V lenních knihách z 2. poloviny 15. století to bylo jen asi 20 lokalit a na počátku 16. století je Nothaftové ztrácejí zcela. Nothaftové patřili k úspěšným rodům na Chebsku a Falknovsku. Jejich význam však nepřekročil regionální hranice, i když v jejich rámci patřili k předním a mocným rodům. Svobodnými pány se však stali až Bavorsku.
Christof Adam Notthaft z Weissensteinu získal v roce 1610 potvrzení šlechtického stavu, v roce 1645 byl povýšen do stavu svobodných pánů, ale pravděpodobně neměl další potomstvo.
Do stavu svobodných pánů byl v roce 1640 byl také povýšen Johann Sebastian Nothaft z Weissnsteinu ( †1644), jehož potomstvo žilo v německých zemí.